O začátcích se včelařením vypráví Pavel Vrňák
Se včelami jsem se poprvé blíže setkal, když mi byly asi 4 roky. Tehdy jsem trávil prázdniny u svého dědečka, který včelařil a měl úly na zahradě před domem. Moje maminka byla zrovna na obědě, když za ní přišla sousedka, že malý hošík pláče na zahradě. Ve své mladické všetečnosti jsem totiž nepozorovaně šťoural do úlu a včelky se na mě vrhly. Prý jsem tehdy utržil asi třicet žihadel.... Později jsem začal chodit ke včelám s dědou. Chtěl jsem mu pomáhat, ale spíš jsem jen pozoroval a když bylo třeba, podržel jsem nějaký ten rámek, pomáhal jsem odvíčkovávat plástve a vytáčet med. Dodnes si pamatuji na vůni v medárně, ve včelíně i v dílně – dědeček měl totiž i truhlářskou dílnu, kde vyráběl věci potřebné pro chov včel. Když jsem byl starší, docházel jsem do školního včelařského kroužku, se kterým jsem se účastnil i různých okresních soutěží, na příklad Zlaté včely. Včelaření je poezie zemědělství, takže je vcelku přirozené, že jsme se při našem farmaření vBlaženicích postupem času začali zabývat i chovem včel.